PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vždycky mne potěší, když mezi tuzemskými kapelami narazím na některou, která byť se drží klasického metalového pojetí, přináší materiál se silnými a neotřelými momenty. Přesně takovou formací jsou HELPNESS ze severovýchodu naší republiky, kteří v druhé polovině loňského roku nahráli ve studiu Citron své již čtvrté řadové album „A Certain Way“. První, čeho si na albu musíte všimnout je naprostá ujasněnost, k jakému kovovému žánru chtějí HELPNESS náležet, protože nahrávka drží svou stylizací při sobě jako nerozbořitelný celek. Zde by se dalo namítat, že to může být po nějaké době nudné, ale neděje se tak, protože předvedené nápady a zkušeně odvedené hráčské výkony nejenže udrží posluchačovu pozornost, ale mnohdy ho i vtáhnou hluboko do děje. A tak i mne na nějakou dobu pohltila sytá atmosféra tohoto podařeného kotoučku, plného ne příliš rychlých, za to však nápaditých skladeb.
Osobně bych kapelu hodil do power metalového ranku se špetkou dark rockového aroma, ale pokud někdo řekne, že HELPNESS hrají prostě trochu modernější klasický heavy metal, nebudu mu to vyvracet. Největší želízko v ohni je dle mého názoru sytý a mohutný zpěv Pavla Hericha, který dává vzpomenout na frontmana americké partičky GODSMACK nebo snad i na seattleské mistry brutálních žalozpěvů NEVERMORE, v jejichž čele září jako drahokam Warrel Dane. Kytarová práce není přeplácaná, vše je tam, kde by mělo být, vše je promyšlené, neodfláknuté a po všech stránkách dodělané. Z téměř každého kytarového tónu je patrná dlouholetá práce a naprostá ujasněnost toho, co kapela chce sdělit, čemu věří a kam po krůčcích směřuje. Každý nástroj plní svou funkci výhradně ve prospěch funkčnosti skladeb, žádný není upřednostněn, žádný se neutápí v nesmyslných exhibicích a chlubičských manýrech. Zvuk není špatný, dokonce na české poměry (jak já tuhle větu nemám rád) dobrý, ale zkrátka je znovu i zde poznat, že se nahrávka dělala v tuzemsku. Trochu upozaděný zvuk kytar jakoby přes filtrovací papírovou zeď a plechové bicí má totiž skoro každá z českých metalových kapel.Vrcholem alba jsou zřejmě dvě mohutné balady „Tears In Water“ a „Dreams“, ve kterých s kapelou zažíváme muka nevyplněných tužeb a hluboké nostalgie. Následující riffově dominantní song „A Certain Way“ zas překvapí výrazným a velmi neotřelým refrénem. Soumračnou atmosférou prosycená „The River Of Soul“ překypuje mnoha zajímavými motivy počínaje orientálním úvodem. Texty jsou kompletně psané v anglickém jazyce a myslím, že se k muzice HELPNESS hodí víc.
HELPNESS nahráli solidní metalové album, které se může směle postavit vedle mnohem známějších tuzemských metalových kapel. Nejde sice o nějakou vyloženou modernu, spíše o heavy metalovou hudbu příslušící zhruba někam k druhé polovině devadesátých let, ale většina skladeb nepostrádá nápad a vnitřní pnutí. Jsem zvědav na další zápis těchto vyznavačů středních temp a chlapáckých vokálů.
Pro tuzemskou metalovou scénu velmi přínosné power metalové album.
7 / 10
Pavel Herich
- kytary, zpěv
Zdeněk Leščinský
- kytary
Radim Skupien
- baskytara
René Osmančík
- bicí
1. Conscience
2. H.F.
3. The Year Of Destruction
4. Dreams
5. A Certain Way
6. Monster
7. New World
8. Tears In Water
9. The River Of Soul
10. A Big Day
11. The Artist
A Certain Way (2006)
Gallery Of Generations (2003)
Helpness II (2000)
Memento Mori (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 43:28
Produkce: Petr Slezák
Studio: Citron
Plně podporuji ortel kolegy Straye a navrch přihazuji půlbodík. HELPNESS jsou svěžím vánkem v tuzemské crossover-metalové stáji. Pevné instrumentální i vokální výkony, ujasněnost postoje, cit pro situace, kdy šlápnout na brzdu a kdy na plyn i schopnost přenášet emoce zabalené v kovových balíčcích dělá z „A Certain Way“ dotažené a ve svém žánru výjimečné album naší kotliny.
Tak si to shrneme: angličtina slušná, i když s chybami, profesionální produkce, vkusnej booklet, skladby promyšlený, kompaktní, bez zbytečnejch parádiček a s charismatickým chraplákem v popředí. Pod 8 bodů jít nemůžu
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.